Jak výborně anglicky zpívající děvče k českému muzikálu přišlo?

No já samozřejmě už odmalička chtěla zpívat v muzikálech – už proto, že na ně od dětských let ráada jezdím, tak jsem začala zkoušet štěstí. Jako první na Johance s Arku, která nakonec nevyšla, i když jsem ten konkurz vyhrála.

Prosím?

Tu roli jsem tenkrát nedostala jen proto, že jsem ještě nebyla plnoletá. Pak jsem uspěla na Hamletovi a měla jsem hrát Ofélii místo Dashi, která směřovala na nějaký velký kšeft do Německa. Ale nakonec jí to padlo, takže to padlo i mně – no už jsem začala věřit na nějaké prokletí (trpký smích). A několik konkurzů nedopadlo, až teď Fulvia.

Co vás na muzikálu bere nejvíc?

Na muzikálu mě baví hlavně ta možnost zpívat často, zpívat před lidmi a pro lidi a taky si vyzkoušet herectví. Tohle všechno když se skloubí do hromady, tak je to bomba. A navíc v Kleopatře. Jsem hrozně šťastná, že jsem mohla vstoupit na muzikálovou scénu právě Kleopatrou, protože tu jsem si vždycky přála nejvíc.

A jak jste se dostala právě do Kleopatry?

Za tím stojí autor Michal David?

To je celkem jasné. Ale jak se to zrodilo?

Tak Michal mi účinkování v Kleopatře nabízel už v patnácti, při jejím prvním uvedením tady. To mi nabízel Octavii. Ale já se v té době na to necítila, ze stejného důvodu jsem odmítla Rebely.

Tolik škody…! Rebelové byli ideální muzikál pro začínající mladé interprety.

Asi to souviselo s tím, jak se mi tenkrát nedařilo se do muzikálu dostat, tak jsem se najednou lekla a odstoupila od toho. Nicméně Michal mě nezatratil a zase si na mě vzpomněl – že je tady nová příležitost, tak dotřetice už jsem do toho šla a chtěla bych mu moc poděkovat.

Byla jste kromě jiného předskokankou Elánů na Letné – před 50 000 lidmi. Co to s vámi dělalo?

Trému jsem neměla, mně je celkem jedno, jestli zpívám tisícovce, nebo 50 tisícům, při vystoupení samotným si to ani neuvědomuju, ale je fakt, že těsně před koncertem mi bouchalo srdce jako Tomovi a Jerrymu J

Projela jste spoustu mezinárodních hudebních festivalů jako reprezentant ČR, host a naposledy jste seděla už v porotě. Kde se vám líbilo nejvíc.

Asi to byl festival v Kazachstánu. Ale rozhodně ne proto, že jsem tam obdržela cenu ministra kultury. Prostě mě fascinoval ten bohatý střet kultur tam.

Znamená to, že byste chtěla žít na východě?

To zas ne. Nejvíc mě láká Itálie, nebo třeba L.A. A zase… určitě ne jen kvůli tomu, že jsem dostala šanci tam pracovat.

Co si odnášíte ze své první dlouhodobější divadelní štace, která bohužel pozítří skončí?

Předně jsem byla nadšená skvělou partou v Divadle Broadway, která mě v tom rozjetým vlaku perfektně přijala, což je super – cítím se tu hrozně dobře, jako ryba ve vodě. Působí to na vás tak, že jak sem jednou skočíte, tak už nechcete ven! Já se teď bohužel do nového projektu, do Angeliky, nedostala, ale doufám, že můj návrat na muzikálovou scénu na sebe nenechá dlouho čekat…